Moje zkušenosti z canisterapie
Mezi další zařízení kde jsem vykonával canisterapii byly dva ÚSP. Ústav žen s mentálním tělesným i kombinovaným postižením vybral 28 klientek do čtyř skupin a tak by se měly skupiny střídat po týdnu. Zájem byl tak velký, že místo sedmi ve skupině se sešlo na canisterapii i přes dvacet klientek. Na jednoho psa to bylo mnoho a to jsme ještě občas chodili k „ležákům“. Bylo dobře, že klientky se chovaly vzorně a čekaly, až na ně přijde řada. Prováděli jsme jemnou motoriku jako česání a kartáčování psa. Kombinace jemné s hrubou motoriky a to pracovaly ve dvojících. Jedna sejmula obojek a druhá nasadila. Obě připevnily vodítka a šlo se na procházku po chodbách i do schodů. Provádělo se granulování ve skupinách, kdy si klientky lehly na zem spojily se za ruce, kde byl ukryt pamlsek. Další klientka dala několik pamlsků na těla i obličej klientek. Pes přihlížel a čekal na povel, aby mohl pamlsky najít a pochutnat si. Další oblíbená činnost byla podlézání psa a potom překračování. Masáže rukou jazykem a mordou psa jsme prováděli tak, že klientka dostala do ruky pamlsek a ruku uzavřela v pěst. Pes se snažil dostat pamlsek jak jazykem tak strkání do ruky mordou. Mazlení se psem. Pes na povel vyskočil předníma nohama do klína klientky. Ta jej objímala a mazlila se s psem. Klientka si lehla na záda a pes se postavil nad ní. Úkol byl uchopit psa za přední nohy křižně rukama. Dále se nazvednout a psa obejmout kolem krku. U mnohých bylo značně obtížné zapojovat při svém postižení mozek k výkonům jednoduchých počtů, určování barev a v poslední době využívat didaktické pomůcky. Pod barevné papíry dáváme malinké mističky a pod určenou barvu dáme do mističky pamlsek pro psa. Je-li barva správně označená, klientka vezme pamlsek a dá psovi. Jsou dva pokusy jinak si jde klientka sednout. Proč kelímky? Protože pamlsek bez kelímku přizvedne papír a tím označí kde je. S kelímky jsou přizvednuty všechny barvy. Také počítání se provádí se psem. Kolik uší, kolik nohou, kolik to je dohromady dvě uši a ocas. Zároveň se klientky dotýkají psa – dotyková stimulace. Didaktické pomůcky se používají podle schopností klientek. Kostky s čísly, se značkami, nebo geometrickými tvary. Dále pomůcky s různá zavíráním kapsiček kde jsou odměny pro psa. Zavírání je: suchý i běžný zip, knoflíky, šněrování, patenty . Úkol – otevřít vyjmout pamlsek, uzavřít a dát psovi. Další činnost je v otevírání různých dóz a krabiček. Jsou zde i šroubovací s různými hrdly, kdy k vyjmuti se dá použít jednoho nebo dvou prstů. Značná škoda, že je tak málo canisterapeutických týmů. Dalo by se zde využít i pro polohování. Přijde-li na návštěvu jiný tým CANTESu, tak se činnost zpestří a vyvolává to radost, protože se vystřídá více klientů. Bázlivost klientů téměř zmizela.Také zde byl zájem ještě více canisterapii rozšířit na další oddělení ústavu. Svaz nemá dostatek canisterapeutických týmů. Zájem lidí pomoci postiženým a zapojit se do canisterapie je minimální.
V dalším ústavu jsou muži, děti a mládež. Nejdříve jsem dojížděl sám na první oddělení, kde byli téměř všichni klienti imobilní, nemluvící ve spastických stavech a dalším těžkým postižením. Po dohodě s personálem a supervizorkou jsme se zaměřili na canisterapii polohováním. Také zde se podařilo zvýšit počet canisterapeutických týmů na 3-4. Jedna členka musela z rodinných důvodů ukončit činnost. Nutno si uvědomit, že ve většině zařízení mají zájem o výkony canisterapie do konce pracovní doby pracovníků, kteří činnost dozorují a to je do 15 hod. Canisterapii neprovádí lidé bohatí s možnosti nechodit do zaměstnání, podnikatelé a lidé s volnou pracovní dobou. Jedná se o lidi pracující ve směnách a tam kde lze ušlou pracovní dobu napracovat. Dále důchodci a pracující s denní pracovní dobou, kteří mají dojednanou canisterapii odpoledne. Z pracovních důvodů odchází z canisterapie další členka, která chodila v tomto ústavu na canisterapii na další oddělení. Jedná se o dospělé muže i s možnosti agrese. Proto zde začínám provádět canisterapii 2x týdně. Agresivita se během několika měsíců vytrácí a již nedochází k výstřelkům jako kopnutí do psa, tahání za slabiny a mačkání rukou psovodovi. Je to takové dokazování tělesné síly. Zmáčknout dvoumetrovému chlapovi ruku ( jako mně) mělo za následek zpětný stisk a dále klid. Jednou se nám nepodařilo uhlídat s personálem čtyři klienty, kteří si pokládali hlavy na psa pro zklidnění. Tehdy došlo k trhání psa za slabiny. Pes se prudce otočil a narazil na tohoto klienta. Potom již toto zklidňování se provádělo nejvíce se dvěmi klienty. Na tomto oddělení nelze pro neschopnost klientů provádět jemnou motoriku. Zabýváme se navazování vztahu mezi psem a klientem, Vodění psa a soustřeďování na výkony canisterapie. Odbourávání agrese, případně polohování – pokládání hlavy na psa a uklidňování.
Mezi další zařízení, kam jsme s Bleskem chodili byly denní stacionáře ve dvou městech. Také zde si canisterapii velice oblíbili a Bleska přímo zamilovali. Po několika měsících a zajištění náhrady jsem stacionáře opustil. Ještě krátce jsme chodili k seniorům. Také zde jsme tři týmy přinášely radost pohodu a tak potřebný pohyb. Klientka, která se těžce pohybovala o fran. holích se vydala s Bleskem na procházku po chodbách Penzionu. Pes byl opatrný a podle potřeby pomalý. Paní vedla psa na vodítku a opírala se o hole. Patřila mezi ty váhově zdatné. Další týden jsem se ptal, zda ta náročná procházka paní neublížila. Její odpověď „ bylo mně krásně, celá jsem se uvolnila“. Také zde podmínky nebyly dobré. Pracovnice Penzionu, která měla být při canisterapii stále někam odbíhala a nakonec jsme to ukončili. Nemůžeme ručit za klienty které neznáme. Po rozhovoru s vedením se vyjádřili, že by to stačilo tak jen někdy. To jistě nemá smysl.
Jako rozhodčí CANTESu jezdím přezkušovat psy členů organizace. Beru jako nedostatečné testovat psy na cvičišti a proto to provádím přímo v některých zařízení (ústavy, školy apod. opravdové prostředí, opravdoví klienti, nic nafilmované. Ovšem přezkušuji jen 1-3 psy. Něco jiného se to týká hromadných zkoušek
Pokračování na stránkách www.belinka.xf.cz